Vojáku, měj na paměti, že když...

Znáte výzbroj vietnamské armády?
KBT - krátká bambusová tyč.
SBT - střední bambusová tyč.
DBT - dlouhá bambusová tyč.
ZDBTPL - zvlášť dlouhá bambusová tyč proti letadlům.

Washington, DC. - Prezident odměňuje vietnamské veterány. Za odměnu splní každému veteránovi jedno přání. Veterán Joe si přeje, aby mu změřili délku penisu od špičky až po konec varlat. Za každý centimetr délky si přeje jeden dolar. Začali přeměřovat od špičky, níž a níž...
„Kde máte koule?” ptá se najednou prezident.
„V Hanoji,” hrdě odpovídá Joe.

Zuří válka, náklaďák s uprchlíky najede na minu. Z přívěsu se ozve: „Co to ten řidič vyvádí, vždyť s náma jede jak s hnojem!”

Poručík představuje vojákům pro některé novou zbraň: „Vojáci, tohle je mačeta.”
Pak se obrátí na Deža, který má trochu problémy s češtinou, a přikáže mu: „Zopakuj to po mně.”
Dežo říká: „Vojáci, tohle je poručíkova četa!”

Z vojenské základní služby: „Že je nepřítel po zuby ozbrojený, ještě neznamená, že na hlavě nemá žádnou zbraň.”

Píše vnuk dědečkovi z vojny: „Dědo, jestli chceš, abych měl dva dny mimořádného volna, zatáhni za provázek, který čouhá z balíku.”

Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

Na malém opuštěném tichomořském ostrůvku oznamují vojákovi: „Přeřadili tě.”
První reakce jsou samozřejmě nanejvýš pozitivní.
„Juchů!” raduje se vojáček.
Nadřízený se však zamračí: „Však on ti brzy zmrzne úsměv na rtech.”
„Jakto?”
„Přeřadili tě na Antarktidu!”

Na bitevním poli: „Pane plukovníku, mám jedno přání.”
„Mně se můžete svěřit, poručíku.”
„Až válka skončí, chtěl bych odejít z armády...”
„Ale poručíku, proč zrovna vy, takový správný voják?”
„Nerad bych následoval příkladu dalších správných vojáků, kteří narazili na minové pole přede mnou...”

Voják hlásí do vysílačky: „Pane generále, mám čtyři zajatce!”
„Výborně,” pochválí ho generál, „okamžitě je sem přiveďte.”
„To bych rád, ale oni mě nechtějí pustit!”